Loreta Square
The legend has it that princess Drahomíra was escaping from the Prague Castle accross the present-day Loreta Square after her son Václav had been slain. When she was passing St. Matthew´s rotunda (the bedding of which now forms the terrace under the Edvard Beneš statue), the stubborn heathen Drahomíra started to vituperate the praying carter and to curse all christians. As a punishment, the earth has opened and the princess with the carriage and horses dissappeared in the fathomless abyss.
There used to be a wooden enclosure above the rift, later the stone pillar had been erected at the mouth of the ravine - so callled Drahomira´s Column. In 1788, in frames of the Enlightment campaign against the "heathen superstition" the columnt is said to have been knocked down and demolished. The reneissance palace with the arcade in front of which the pillar used to stand bears the name of Drahomira´s Column house until today.
Cesta, klesající od základů kostelíka mezi Černínským palácem a Loretou ke kapucínskému klášteru je stále zřetelně zahloubena do úvozu. Býval tu hluboký terénní zlom, snad strž potůčku stékajícího od Strahova. Po levé straně rokle stávala rotunda sv. Matouše, obklopená hřbitovem, od ní rozblácená cesta pokračovala k nedaleké vesničce Pohořelci. Loreta, františkánský klášter a okolní paláce tu vyrostly až mnohem později, v době renesance a baroka; v raném středověku bychom tu viděli jen zjizvenou náhorní planinu s trním a dubovými hájky. Později zde prý bývalo „vznešené popraviště“, na němž kat stínal mečem osoby šlechtického stavu.
Ani rodilí Pražáci netuší, že v úkrytu za rozrostlým tisem se ve zdi terasy skrývá zazděna sbírka pradávných náhrobních kamenů - a dokonce největší menhir na území Prahy! Byly nalezeny při archeologickém průzkumu v roce 1934 při terénní úpravě Loretánského náměstí. Výrazně se odlišují od opukové zdi svojí tmavou barvou a divokou nepravidelností. Má jít o zlomky náhrobních stél z 10. a 11. století, nebo možná nějakého staršího megalitického objektu. Jako materiál byl použit železitý pískovec z nedalekého Petřína. Největší ze stél, skutečný menhir, je skoro dvoumetrový podlouhlý kámen, který byl na horní straně patrně záměrně přitesán do hrotu. Svým tvarem i načervenalým materiálem připomíná legendárního Zkamenělého pastýře od Klobuk. Možná právě on je zbytkem Drahomířina sloupu…
Uprostřed pohřebiště, ze kterého stély pocházejí, odhalili archeologové pravoúhlý objekt, lemovaný na hranu postavenými kamennými deskami a prkennou výdřevou. Dno bylo vydlážděno opukovými kameny, na nichž byly stopy vysokého žáru, některé byly dokonce sežehnuty do ruda. Silná vrstva uhlíků svědčila o tom, že tu kdysi plály obrovské hranice. Někteří objekt považuji za starověkou železárnu, jiní za ohnivou svatyni - centrum posvátného okrsku. Pak i místní název Pohořelec dostává nečekané významy. Nedaleko se našla také ohořelá kostra ženy, v hrobě skrčená, s rukama svázanýma za zády, s nohama zatíženýma kameny, a s kostřičkou batolete na hrudi. Jaký příběh skrývá? To už se dnes nedovíme... ) (Podle Otomara Dvořáka)
