Čertův kámen
Na Štěpána roku 2006 jsme se rozhodli využít neobvykle „jarního“ počasí letošních Vánoc a vydali jsme se s ženou a synkem na výlet pod Džbán do Mutějovic, k blízkým kounovským řadám a k Čertovu kameni.
V Mutějovicích jsme přibrali ještě švagra Pavla, a po krátké jízdě k hájovně poblíž vlakové zastávky Mutějovice vyrážíme v zimním slunci po naučné stezce ke kamenným řadám. Je sucho, po sněhu ani památky, ale nebe na Rovinou je prosincové. Podrobnosti o řadách jsem už psal jinde, dnes snad jen tolik, že nejvíce zarostlé východní řady byly nedávno nově odhaleny vykácením zdejšího porostu. Návštěvníkovi se tak odkrývá pohled na dříve těžko přístupné kameny. Obzvlášť teď v prosinci, kdy vegetace spí. Při hledání obrovského Gibona (má mít přes 6 tun) i krásného Pegase opět tápu mlázím, ale nakonec oba s Ondrou nacházím, a umožňujeme tyto dva největší kameny poznat i zde poprvé pátrající manželské dvojici příznivců energetických míst. Nad Pegasem se pomalu kloní slunce k západu, a my si uvědomujeme, že zapadá v linii Gibon-Pegas. Takový malý opožděný zimní slunovrat. Na zpáteční cestě naučnou stezkou ještě fotografuji kámen poblíž opukového srázu, který by měl snad být hledaným Gibonem II…
Na zpáteční cestě do Mutějovic zastavujeme za osadou Perun u malé skalky posazené v trávě vlevo u silnice. Je to Čertův kámen u Mutějovic, nazývaný na stránkách obce vstupní branou do přírodního parku Džbán. Je někdy dáván do polohové souvislosti s kounovskými řadami (nejedná se ale o útvar stejného jména, známý z blízkého návrší Pravda - ten je prokazatelně pískovcovou skálou přirozeného původu). A opravdu – místní pamětník, který jde právě kolem z vycházky, nás s vážnou tváří upozorňuje, že proláklina na vrcholu kamene „směřuje přesně ke Gibonu“. Snad to potvrzují i měření badatelů, kteří tvrdí, že spojnice Čertova kamene s nejzápadnější a nejvýchodnější řadou na Rovině tvoří výseč, v níž lze pozorovat Měsíc při jeho severních deklinacích. Ověření přesného směru by si vyžádalo náročnější měření.
Čertův kámen u Mutějovic je prý také opředen mnohými pověstmi, zejména v souvislosti s představou o obětním oltáři. Rozhodně se nachází v místě, kde se v průběhu věků vystřídala řada kultur, které ho mohly využívat. Obzvlášť pokud by se u něj prokázala zvláštní energie. Osídlení Rakovnické kotliny se totiž datuje již od paleolitu, období lovců a sběračů. Další dlouhé období nepřetržitého zalidnění trvalo od neolitu až do doby stěhování národů (5. tisíciletí př. n. l. až do 5. století n. l. -, tj. období pravěkých zemědělců až raně středověké osídlení). Největší skupiny osídlenců se soustředily v místech s vyšší bonitou půdy ve středu a zejména zde, v severní až severozápadní části Rakovnické kotliny, právě pod ochranným valem strmých svahů Džbánu od severu. Hustota pravěkého a raně středověkého osídlení značně kolísala, největší intenzity dosahovala v neolitu a pak v mladší době bronzové- tehdy zde rostla sídliště kultury knovízské, bezprostředně předcházející kulturu keltskou.
Současnost a dobu vzniku nejstaršího dokladu o přítomnosti člověka na území dnešního Rakovnicka, kamenného pěstního klínu, nalezeného u nám známých Mutějovic, však dělí nepředstavitelných dvě stě padesát tisíc let. Byl vytvořen ještě předchůdcem neandrtálců...
Při bližším ohledání Čertova kamene zjišťuji , že jde o plochý, zhruba oválný křemencový blok šedé barvy. Jeho rozměry jsou od 3 do 4,6m při výšce nad terénem asi 1m. Zhruba uprostřed svrchní plochy je zmíněný 15 cm hluboký zářez, orientovaný přibližně ve směru kounovských řad. Je plný vody, a napadá mě, že v minulosti mohl sloužit v lepším případě jako věštecká mísa, v tom horším jako mísa obětní. Přesto prohlubeň nejeví stopy umělého zásahu a jedná se nejspíše o součást původního reliéfu mohutné křemencové čočky. Kámen najdete u rozcestí silnic asi 500 m severně od Mutějovic směrem na Domoušice po pravé straně v travnaté loučce.
Domů se vracíme trasou přes Džbán. Když se vyhoupneme ze tmy údolí nahoru nad Hředle, na západě ještě hoří obzor studeným ohněm zimních červánků…
Fotogalerie: 
