Newgrange 2

Pokračování Newgrange - krok zpět v čase II
Světlík má rozměry 90x100cm a je namířen tak, že zachytává první paprsky vycházejícího slunce za jitra zimního slunovratu dne 21. prosince. Toho rána paprsky zimního slunce vnikají do světlíku, postupně pronikají chodbou, a osvětlují na krátkou chvíli komoru. Tato dramatická demonstrace znovuzrození a života v přelomovém bodu zimy asi po patnácti minutách ustupuje, a mrtví mají znovu klid na dřímání v temnotách. Světlík stojí jaksi sklopený asi 2,4m od vchodu do chodby. Skládá se ze dvou nízkých postranních stěn, zadního krakorce a stropní desky. Poslední vykopávky odhalily vzorovanou přední stranu stropního kamene. Předtím se o zbytku této konstrukce nevědělo, a stropní kámen byl považován za „falešný dveřní překlad“. Vlastně je štěstí, že se světlík vůbec zachoval v neporušeném stavu. V roce 1874 totiž nějaký Richard Burchett ve své zprávě uvádí, že ve snaze rozluštit tajemství vzorovaného falešného překladu chtěl „odkrýt celý jeho povrch“, ale „ dva muži se sochory nebyli schopni jim pohnout bez většího rizika jeho poškození, než jsem byl ochoten podstoupit“. Díky bohu světlík vydržel. V roce 1963 proběhly práce na napřímení podpěrných kamenů chodby.
O Newgrange se dlouho říkalo, že za určitých okolností se sluneční světlo může dostat do chodby a ozářit tříspirálový kámen (C10) v zadní komoře hrobky. Nikdo však nikdy tento fenomén nezažil, ani netušil, za jakých že okolností se má odehrávat. Pověst však žila dál. Bylo jasné, že když vchod Newgrange směřuje k jihovýchodu, může být letní slunovrat vyloučen. Následné výzkumy prof. O’Kellyho se soustředily na zimní slunovrat. Výsledek bral dech.
21.12.1967 se profesor stal první osobou po tisících let, která zažila „zázrak Newgrange“. O dva roky později byl svědkem onoho zázraku znovu, a takto zapsal svůj zážitek:
„Přesně v 8.45 se objevil vršek slunečního kotouče nad místním obzorem a v 8.58 první paprsek přímého světla prošel světlíkem, podél chodby, a dosáhl na podlahu hrobky až k mísovému kameni zadní komory. Úzký paprsek se změnil v pruh široký 17 cm a posunoval se po podlaze komory. Hrobka byla dramaticky osvětlena a ve světle, odraženém od podlahy, se daly vidět různé detaily na stěnách komor. V 10.07 se 17-ti centimetrový pruh začal opět zužovat a přesně v 10.15 byl přímý paprsek z hrobky odstřižen. Takže na sedmnáct minut, za svítání o nejkratším dnu v roce, může přímé sluneční světlo vstoupit do Newgrange, nikoli však dveřmi, ale speciálně sestrojenou úzkou štěrbinou, která leží pod stropem z vnější strany chodby“.
Takže pověst měla reálný základ, i když světlo se nesoustředilo na tříspirálovém kameni, a proniklo jinudy, než hlavním vchodem. Pozorováním bylo zjištěno, že trochu světla proniká do komory i několik dní před a po zimním slunovratu. Efekt však není tak jasný a dramatický, jako ten, který lze pozorovat 21. prosince.

Komora
Chodba ústí do centrální komory se třemi navazujícími výklenky – směrem na západ, východ a sever. I když tak půdorys vnitřku Newgrange tvoří jakýsi prodlužený kříž, jde o čistě náhodnou shodu – do příchodu křesťanství do Irska zbývalo v době stavby nějakých 3,5 tis.let. Ukryta v temnotě pod náspem má komora stálou teplotu 8-10°C. Rozměry komory jsou 5,2m podél (ve směru S-J) a 6,5m našíř (ve směru V-Z). Nejzajímavějším prvkem komory je klenutý strop, považovaný za nejlepší svého druhu v západní Evropě. Zůstává dodnes bez jakékoli rekonstrukce přesně v tom stavu, jak byl před pěti tisíci let postaven. Strop sestává s velkých kamenných bloků. Každý další spočívá na spodním a trochu jej přesahuje, takže zbývající prostor se vždy trochu zmenší. Šest metrů nad podlahou pak uzavírá strop jediný kámen. Vnější konce kamenů jsou nakloněny dolů a zahrnuty náspem, a odvádějí tak jakoukoli vlhkost, která by do hrobky pronikla. Mezi jednotlivými bloky ve stejné vrstvě jsou malé říční valouny a jiné kameny. Váha stropu a náspu je rozdrtila, takže vytvořily jakési lůžko, které umožňuje rovnoměrně rozložit tlak. Z vnější strany obklopují komoru kulaté balvany, uspořádané způsobem „včelího úlu“ (pozn.překl.- tedy kopulovité chýše vyskládané z menších kamenů). Chodba a komora byly vybudovány nezávisle na hlavním náspu jako samonosné konstrukce, a tak tato chýšovitá nadstavba jakoby poskytovala komoře samostatnou dodatečnou ochranu. Další zabíhání do detailů komplikovaných stavebních technik náspu a komory by vedlo jen ke zmatení. To, že stavba ve své monumentalitě přežila do dneška mluví za vše. Musíte se však asi ptát, kdo že to vlastně byl v Newgrange pohřben, a co bylo po objevení mohyly nalezeno uvnitř?

Nálezy
Když byly chodba a komora v roce 1967 odkopána, bylo nalezeno jen málo artefaktů a ostatků. To, že bylo vůbec něco nalezeno, bylo překvapením, když si vezmeme, že hrobka byla téměř 300 let volně přístupná veřejnosti, a byla „uklizena“ jak Úřadem veřejných staveb, tak různými vynalézavými vlastníky půdy. Byly nalezeny lidské ostatky, jak spálené, tak nespálené. Představovaly ostatky 4-5 osob, a to, vzhledem k rozměrům mohyly, dodává váhy domněnce, že šlo o pohřebiště významných, nejspíše králů či vůdců. V mnoha jiných menších mohylách bylo nalezeno větší soustředění lidských ostatků – kosti a popel většinou prostých občanů. Poloha ostatků v komoře Newgrange napovídá, že byly původně umístěny v mísách, dominujících jednotlivým výklenkům, ale v průběhu století byly rozházeny. Mimo násep byly nalezeny nevýrazné stopy po osídlení. Asi 4m od obrubního kamene č. 3 na západ od vchodu to byly základy oválné chýše (3,75x2,5m). Na východ od vchodu, asi 2m od obrubního kamene č. 97 byla hromada kamenů, která zakrývala okraj dlážděného chodníku. Byl zde také nalezen 24cm dlouhý vysoce leštěný oválný kus pískovce. Podobné nálezy skrývaly také mohyly Lough Crew a Knowth, a to i ve zhruba stejných pozicích vzhledem ke vchodu do chodby. Převažuje domněnka, že nálezy mají rituální význam.
Mnoho místních pozůstatků bylo také vykopáno z půdního podloží, tvořeného sesunutými částmi náspu. Úlomky keramiky, hrotů šípů, diskovitých korálků, zvířecích kostí a různých pazourkových nástrojů. V bezprostřední blízkosti mohyly musela sídlit poměrně velká komunita, a to hned vedle podpůrné zdi. Nejzáhadnějším nálezem v náspu Newgrange byly dvě zlaté římské mince z doby císaře Valentiniána. Edward Llwyd se o jejich objevu zmiňuje v roce 1699 a jejich plný popis zveřejňuje Thomas Molyneux na počátku 18. století. Bohužel mince později zmizely a veškeré pátrání po nich bylo marné. V roce 1842 měl místní dělník najít pět zlatých ozdob, zakopaných asi v metrové hloubce poblíž vchodu. Usilovné hledání v nejbližším okolí přineslo římský Getův denár a další dvě mosazné mince. Mince byly nejdříve v soukromých sbírkách aby posléze zmizely; zlaté ozdoby jsou součástí stálé expozice Britského muzea. Zlatý pásek, ozdobený klikatou čarou a květinovým vzorem na líci a vyrytými čarami na rubu byl vykopán v r. 1863. Tvoří jej zlatý proužek podélně ohnutý a sletovaný do jakési trubice (nyní zploštělé). Spekuluje se, že tento nález může mít vztah k výše uvedeným ozdobám z r. 1842, i když to nebylo nikdy dokázáno. Nález byl uskutečněn poblíž vchodu při odstraňování hromady sutin. V r. 1867 byla nalezena další římská mince, tentokrát z doby vlády Gallenia. Nálezy dalších římských mincí přitom předpovídal již Molyneux. Při vykopávkách v 60. letech min. století bylo nalezeno dalších 19 římských mincí spolu s dvěma diskovitými brožemi (přesně odpovídajícími římsko-britské provenienci), zlatými, stříbrnými a bronzovými prsteny, kostěnými kostkami, bronzovým náramkem a sponou, kulatými korály, a nakonec bronzový úchyt s dobře provedeným laténským vzorem.

Výzdoba
To, co Edward Llwyd v roce 1699 nazval „nějakými barbarskými rytinami“, a co Molyneux o pár let později odmítl jako „rytiny barbarského stylu, nevykazující ani náznak písma“, je nyní považováno za jednu z nejlepších výzdob té doby. Jejich odmítavý postoj vycházel z toho, že žádný z uvedených starožitníků si neuvědomoval starobylost památky. Dnes je jedním z hlavních důvodů slávy a významu Newgrange právě její bohatost na nástěnné megalitické umění. Celkem je zde 85 zdobených kamenů, zahrnujících 96 jednotlivých ploch. Veškerá ornamentace v Newgrange je založena na geometrických tvarech. Nejčastější formou jsou kosočtverce (ve tvaru diamantu) a véčka (41 ploch), kruhy (39), spirály (29), oblouky (8), had a tečka v kroužku (20), rovnoběžné linky (7), paprsky (6). Výzkum toho, zda má výzdoba nějaký hlubší význam, je v začátcích. Jakékoliv závěry budou muset být založeny na srovnání s jinými dostupnými příklady megalitického umění a výsledky jejich výzkumu. Vlastní proces rytí výzdoby do kamene musel být pracný a pomalý. Nedávné experimenty ukazují, že prosté kamenné nástroje se k tomuto úkolu dobře hodily, konkrétně byl patrně používán jako hrot pazourek. Ve většině případů byl vzor „vyťukán“ na kamenný blok s použitím pazourkového hrotu a kladiva. Řady teček pak sloužily jako vodítko pro vznik konečného rytého vzoru. Podle síly pazourku jsou tyto tečky různé – od jemných až po hrubé.
Ozdoby nenajdeme na žádném z kamenů velkého kruhu. Je také podivné, že žádný jiný z obrubních kamenů, odhalených při vykopávkách, se nedá krásou a složitostí výzdoby srovnat s oněmi třemi, které byly obnaženy po celá ta tisíciletí. A z nich pak zejména vchodový kámen je vynikajícím příkladem megalitického umění. Mnoho kamenů tvořících chodbu nese výzdobu, a všechny jsou přitesané. I běžný návštěvník může bližším zkoumáním zjistit, že zde byly použity různé techniky „ťukání“. Kameny č. L19 a L22 na levé straně jsou nejúžasnější. Na prvním jsou krásné spirály a véčka běžící přes líc kamene, na druhém z nich, nejvyšším kameni v chodbě, jsou v levé dolní části také pěkná véčka. Na pravé stěně chodby (východní) je zdobený kámen R3, ale většina jeho výzdoby je nyní pod úrovní podlahy. Na R8 vidíme v jeho horní třetině zajímavý obrázek vodorovně dělených kosočtverců. R20 je zajímavý tím, že zde byly přirozené otvory v kameni využity ke kruhovým dekoracím. V komoře je nejzdobnější východní výklenek.
Ve všech výklencích jsou však velmi zajímavé a technicky dokonalé vzory. Kámen C4 v západním výklenku je zdoben na dvou stranách. V levém dolním rohu je vytesaná zvláštní věc neznámého stáří. Bývá popisována buď jako fénické číslovky, nebo oghamové písmo, kamenická značka, případně rytina lodi. Nepodobá se žádné jiné rytině v Newgrange, a dá se o ní říci s jistotou jedině to, že existuje od roku 1770, kdy byla poprvé zaznamenána. Kámen C10 v severním výklenku je nejznámějším ze všech zdobených kamenů. Tříspirálový obrázek z jeho dolní části je jedním z nejoslavovanějších vzorů v megalitickém umění. Předtím, než prof. O´Kelly odhalil tajemství světlíku a zimního slunovratu 1967, existovala domněnka, že tento spirálový obrázek je ústředním místem hrobky, a že za určitých okolností se sluneční světlo dostává chodbou, aby jej ozářilo. Před r. 1967 to bylo považováno za pouhý pradávný mýtus. Profesor O´Kelly však svým objevem dokázal, že i ty nejbláznivější mýty mohou mít reálný základ. Stropní deska východního výklenku bývá popisována jako jedno z nejúžasnějších míst Newgrange – celá spodní strana kamene je vyzdobena množstvím tvarů a symbolů, nicméně některé z nich jsou trochu zakryty tím, jak je kámen po stranách a vzadu ukotven v mohyle. Velké ostře řezané balvany, nazývané mísovými kameny, zaujímají podlahy výklenků (ve východním jsou dva- jeden umístěn do druhého). V těchto mísách měly být uloženy lidské ostatky, ať už spálené, či nespálené, a také pohřební obětiny bohům, kteří měli mrtvé doprovázet. Tyto dary obvykle tvořily nádoby, spony, či korále. I když hrobka byla přístupná téměř 300 let před uskutečněním vykopávek v 60. letech, bylo nalezeno množství kostí a některé pohřební dary. Ze všech objevených hrobek se bohatostí vzorů, různorodostí motivů a technickou dokonalostí provedení může s Newgrange srovnávat pouze hrobka Gavrinis v JV Bretani. Newgrange lze vidět jako počátek dekorativního umění a architektury v Irsku. Až nyní, 5 tis. let po jejím vybudování a vyzdobení dochází k plnému pochopení a ocenění skutečného rozměru nádherného dědictví, které nám ona pravěká civilizace zanechala.

Legendy
Na rozdíl od Knowthu, který se v průběhu času vypracoval na poměrně významné královské středisko, Newgrange začala rychle upadat. Po vymření civilizace, která hrobku postavila, stavba nebyla dále využívána a ohromný násep začal chátrat. Kolem roku 2.000 př.n.l., kdy bylo postaveno Stonehenge, hrobka Newgrange již byla polorozpadlá. Nicméně její aura a mýtus nad ní visely dál jako ochranný háv.
Jak se dekády měnily ve století a století v tisíciletí, legendy a mýty košatěly. Hrobka měla stále svou duchovní důležitost, a vždy s ní bylo nakládáno s velkou úctou. Celé pohřebiště chodbových hrobů Brú na Boinne bylo spojováno s Tuatha De Dannan (národ bohyně Danu). O něm se říkalo, že vládl Irsku svou nadpřirozenou silou v době, než přišli Keltové. Potom se zavřel do kouzelných mohyl a pevností, rozesetých po celé zemi. Dodnes se hojně vyskytují pověry o silách, spojovaných s „vílími vrchy“ – ty se těšily v pohanských dobách často posvátné úctě. Pohřebiště na Boyne bylo konkrétně vztahováno k Dagdovi (dobrému bohovi) a jeho ženě Bonn (řeka Boyne). Newgrange měla být sídlem Dagdova syna Oenguse, mladistvého hrdiny a boha lásky (pozn.překl. - jinak teké „Angus“). Dagda měl postavit Newgrange pro své tři syny – Oenguse, Aeda a Cermaida. Nicméně Oengus přelstil svého otce – požádal o vlastnictví stavby na den a noc. Otec mu vyhověl, ale Oengus se poté zdráhal stavbu vrátit. Vymlouval se, že „den a noc“ znamená navždy. V době panování Cormaca MacAirta se stal Oengus ústředním hrdinou keltské milostné báje „Pronásledování Diarmuida a Grainne“. Grainne byla dcerou nejvyššího krále, zasnoubenou Fionnovi McCumhaillovi, legendárnímu hrdinovi Fianny (pozn.překl. – Fianna =králova družina). Ona však uprchla s jedním z Fionnových válečníků, Diarmuidem. Oengus při následném dlouhém pronásledování často bránil zamilovaný pár před Fionnovou zlobou. O mnoho let později pak zprostředkoval smír mezi Fionnem a jeho bývalým přítelem. Na konci ságy je Diarmuid na lovu smrtelně zraněn, ale Fionn, jehož žárlivost ještě nevyhasla, ho odmítá vyléčit svými zázračnými schopnostmi. Oengus pak odnáší tělo hrdiny pod ochranu Newgrange… Největší z keltských bojovníků, Kukulín (irsky Cuchulainn), hrdina a náčelník Rytířů Rudé větve, kteří sloužili králi Conchubharovi MacNeasovi z Ulsteru, měl být zase v Newgrange počat… Newgrange byla také známa jako místo posledního odpočinku Nejvyšších králů Tary. Již zmíněný král z legendy o Diarmuidovi a Grainne, Cormac MacAirt, neslavnější z mnoha proslulých králů Tary, žil v pohanských dobách. Nicméně byl údajně ctnostný a měl vysokou morálku. Odmítl prý následovat své předchůdce a být pohřben „na hřbitově modloslužebníků“ (Newgrange). Jeho sloužící však ignorovali jeho přání, a pohřební průvod směřoval z Tary k Velké Hrobce. Avšak bohům se nelíbilo takové porušení královské vůle. Procesí se třikrát pokoušelo překonat řeku Boyne, a pokaždé se řeka strašlivě rozbouřila, aby mu v tom zabránila. Napotřetí pak bylo královo tělo řekou odneseno a spočinulo v Ros na Righ, tedy tam, kde chtěl král původně být pochován…
Je fascinující si představit ceremoniální pohřby Nejvyšších Králů Tary s celou jejich pompou v Newgrange, ale bohužel nejsou moc pravděpodobné. Hrobka byla v době největší slávy Tary ve 2.-4. století n.l. již 3500 let stará. Civilizace, která Newgrange postavila, se nadlouho odmlčela. Hrobka byla polorozpadlá, a její skvělou podobu odvály věky. Neptejme se však na pravost legend. Užívejme si tajemství a kouzlo jejich vyprávění. Keltští hrdinové ctili stáří Newgrange a její majestát. Pro ně to bylo skutečně sídlo hodné bohů.

Knowth
„V pozdní době kamenné byl Knowth jednou z největších evropských veřejných staveb. Pokud jej nazveme masivním a majestátním mistrovským dílem, které odráželo hrdost a slávu tehdejší společnosti, není to přehnané.“ prof. G. Eogan Od roku 1962 pokračovaly v Knowthu vykopávky, a úžasný exteriér mohyly je dnes přístupný veřejnosti. Knowth je dokonce složitější stavbou, než Newgrange- má dvě chodby, a je obklopen 17 vedlejšími mohylami. Knowth je srovnatelný s Newgrange co do velikosti a tvaru. Je vysoký 12m a má průměr 65m. Násep je obrouben až 150 obřími kameny, z nichž mnohé jsou krásně zdobeny. Nicméně mohyla se liší složením. Na rozdíl od Newgrange jsou zde vrstvy kamenů, drnu a jílu. Bylo použito na 1600 balvanů, vážících od jedné do několika tun. V letech 1967-68 byly objeveny 2 chodby, dlouhé a dobře zachovalé. Vnikají do mohyly z východu a ze západu, obě mají cca 35m . Znamená to, že obě komory jsou ve středu mohyly jen kousek od sebe. Komora západní chodby není tak výstavná, má čtvercový půdorys a plochý strop, a je jen o něco širší, než chodba. Zato východní chodba se otvírá do komory, která je nádhernou ukázkou megalitické architektury. Je křížového tvaru a chlubí se klenutým stropem, který přetrval nedotčen přes 5tis. let. Obě komory pak jsou bohatě zdobeny. Za dobu tisíců let po ukončení stavby byl násep značně narušen, neb zde byly po celou dobu železnou až do časů Normanů budovány domy, suterény a příkopy. Prof. G.Eogan, který vede vykopávky, prohlašuje Knowth za místo největšího soustředění megalitického umění. Nejúžasnějším nálezem byla zdobená pazourková hlavice hole, vysoká téměř 8 cm. Sledujeme-li složitost ornamentu, je někdy těžké mít stále na paměti, že řemeslníci měl k dispozici jen kamenné nástroje.
Nálezy z Knowthu v celé své bohatosti budou k dispozici po ukončení výzkumů. Hrobka bude také otevřena veřejnosti. Prof. G.Eogan se domnívá, že Knowth nevzdával jen hold mrtvým. Mohl prý být také „nádobou klanových emocí, pocitů a myšlenek v průběhu stavby, která sama o sobě mohla být aktem víry v budoucnost a v pokračování oné společnosti“. Ve starých legendách se Knowthu říká gaelsky - Cnogba. Přesný význam není znám, dle keltské tradice může být souvislostí více. Ta nejjednodušší nám říká, že název pochází ze slov Cnoc Bua (Bunův kopec), ve kterém má být dotyčný pochován. Od doby železné až do středověku zůstával Knowth stále významným místem. Byl 3x vypleněn Vikingy- v letech 836,935 a 943 n.l. Přežil a prosperoval. Kolem roku 800 zde měla sídlo dynastie Sil nAebo Slaine, vládnoucí království North Briga. V r. 818 si přidávají k titulu „Rex Cnodbai“, tedy „králové z Knowthu“. Cormac Mac Maelmithic, místní král, dokonce získal post Nejvyššího krále v letech 965-974. Neodvratný konec Knowthu však nastává po dobytí země Normany. Ti si zde na náspu postavili jednu z mnoha pevnůstek zvaných „motte“. V té době získává Knowth cisterciácké opatství v Mellifontu (vzniklo 1157). Normanská pevnůstka zde patrně sice zůstala, ale Normané neměli právo na okolní pozemky. Mellifont byl zrušen nařízením Tudorů v r. 1539. Klášter a pozemky získali soukromí vlastníci. Pod správu státu se Knowth dostal v roce 1882 a okolní pozemky stát skoupil v roce 1967. Na rozdíl o Newgrange se v Knowthu nenašly žádné římské mince. To by napovídalo, že mince, nalezené v Newgrange, byly ve skutečnosti obětinami keltských válečníků, navracejících se z nájezdů do románské Británie, kteří odevzdávali část své kořisti ochranitelským bohům. To, že byly chodby Knowthu objeveny až v letech 1967/68, je požehnáním pro moderní archeologii, která tak zde nalezla po staletí zapečetěné nedotčené bohatství a tajemství velké pravěké civilizace…

Dowth
Třetí z chodbových hrobů královského pohřebiště Brú na Boinne je svými rozměry podobný předchozím dvěma (15m výška, 85m průměr). Bohužel však z nich utrpěl počasím a erozí nejvíce. Dowth skrývá dvě skromné chodby, obě na západní straně hrobky asi 20m od sebe. Severnější komora je zajímavější, má křížový půdorys, a z jednoho z výklenků je průchod ke dvěma komůrkám. Komora byla objevena v r. 1885, je vede k ní 9m chodba. Jižnější komora je méně zajímavá, je kruhová a má sice průměr 4m, ale je zde moderní strop a chodba měří pouze 3m. Jméno pochází z gaelského Dubad, což znamená temno. Hrobka prý byla postavena králem Bressailem Bodibalem (Bressal Ničitel Krav), který si zajistil službu mužů z celého Irska na jediný den, aby tak mohl postavit násep, který by se dotýkal nebes. Jeho sestra mu měla kouzly pomoci udržet slunce na nebi tak dlouho, dokud stavba nebude dokončena. V průběhu dlouhého dne však zlý král zhřešil a připravil svou sestru o panenství, v tu chvíli zmizely její čarovné schopnosti, a nad celou zemí se rozhostila tma. Také dělníci se vzpamatovali z očarování, a uvědomili si, že byli zadržováni déle, než stálo ve smlouvě. Okamžitě místo opustili, zanechavše dívku jejímu osudu. Od té doby místo slove Dubad… Dowth byl částečně odkryt v r. 1847, avšak amatérsky, a bylo způsobeno hodně škody na nálezech. Jižní chodba byla objevena v r. 1855. Dowth byl méně významný než Newgrange a Knowth. V 11. a 12. století byl vypálen a vypleněn. Také zde nebyly nalezeny římské mince, tedy patrně ani Dowth nebyl uctíván na počátku našeho letopočtu jako Newgrange.

V oblasti Brú na Boinne je kromě satelitních hrobek u Newgrange a Knowthu dalších asi 20 viditelných objektů, a sice chodbové hroby, kruhové pevnosti, základy chýší, ohrady a menší mohyly. Údolí muselo být skvělým místem, živým centrem, jaké Irsko do té doby nezažilo. Dnes tyto památky přežívají jako připomínka velké civilizace, bohužel již dlouho umlčené. Dosáhla však těmito stavbami nesmrtelnosti, o níž tak očividně usilovala…

S použitím brožury Newgrange…a step back in time (Co.Meath) připravil Agrimonrix

Fotogalerie: