Velké Přílepy – svatyně mezi Nebem a Zemí
Severozápadně od Prahy leží Velké Přílepy. Oblast je spolu s okolními archeologickými lokalitami v Úněticích, Černém Vole a Libčicích nad Vltavou jednou z nejstarších sídelních oblastí v Čechách obývanou soustavně již od mladší doby kamenné.
Archeologické výzkumy v tomto regionu byly zahájeny ve čtyřicátých letech 19. století průkopníkem české archeologie Václavem Krolmusem a jeho následovníky. Vykopávky pokračují až do současnosti – především záchrannými výzkumy v místech rozsáhlejší výstavby. Přinášejí nálezy prakticky ze všech prehistorických období: od sídlišť kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné (3500–2000 př. n. l.), přes nálezy z období únětické kultury (starší doba bronzová 2000–1800 př. n. l.) až po vykopávky z doby římské z počátku letopočtu.
Projíždíme-li Velkými Přílepy směrem na Noutonice a Lichoceves, zaujme nás na západním konci vsi ostrý zalesněný kopec. Místní mu říkají U Křížku podle kříže na jedné z vrcholových skalek. V současné době nevede na vrchol žádná znatelná cesta, ale stoupat vzhůru je poměrně snadné. Rozervané skály nás těsně pod vrcholem překvapí svou výší a mohutností – ze silnice tato majestátní scenérie není pro hustý les vidět. Vrcholové skalky jsou pak dvě – na jedné je zmíněný dřevěný kříž, na druhé, nižší pak krásný výhled severozápadním směrem, a hlavně energetický bod, o kterém se zmiňuje Ing. Pavel Kozák ve své knize Tajemná místa Prahy.
Místo se podle známého psychotronika a badatele nachází na plošince v mechu asi tři metry severozápadně od břízy a souvisí s dalšími silovými body na okraji Prahy: hradištěm Podhoří a Džbán, kostelíkem na Jenerálce a kostelem sv. Markéty na Břevnově. Jak píše Ing. Kozák, v dávných dobách mělo místo, a také dnes stále má, zvláštní a aktuální význam. Nadprůměrná síla energie zde vychází zejména z vysoké zemské energie. Přesto tu existuje možnost mentální komunikace nejen se Zemí, ale i k Nebi. Pojmem Nebe v tomto případě autor nemá na mysli totéž, co duchovní prostor, ale spíše Vesmír jako místo existence. A v tom tkví právě výjimečnost místa. Tato svatyně je místem harmonizačním: Člověk se tu stává alespoň na chvíli součástí soustavy Země – Vesmír. Záleží dále již na každém z návštěvníků, jak dlouho v ní setrvá i po opuštění kopce. Přejme si, abychom v této chvilkové harmonii dokázali zůstat již nastálo.
Na podzim roku 2008 proběhl ve Velkých Přílepech záchranný archeologický výzkum poblíž tohoto kopce – jen přes silnici v lokalitě Kamýk. Šlo o vykopávky v souvislosti se stavbou nové mateřské školy. Zkoumaná plocha měla tvar nepravidelného rondelu o průměru 20m. I přes malé rozměry pozemku s vykopávkami zde bylo zdokumentováno 111 zahloubených objektů. Šlo o sloupové a kůlové jámy, zásobní jámy, dále jámy nejspíše výrobního charakteru, různé žlaby a žlábky. Rozbor keramiky ukázal osídlení minimálně ve dvou obdobích: v pozdní době kamenné kulturou nálevkovitých pohárů (3900 př. n. l.) a ve starší době římské – tedy na počátku letopočtu - spojené s odchodem keltského obyvatelstva a s pronikáním prvních germánských skupin. Na Kamýku bylo přitom již vletech 2000–2005 prozkoumáno další rozsáhlé vícekulturní sídliště a pohřebiště. Je proto nasnadě, že popsaná svatyně patrně už v dávných dobách a po dlouhý čas sloužila našim předchůdcům. Ať je nápomocna i v dnešní technické a informační době zájemcům o nacházení harmonie člověka mezi Nebem a Zemí….
Agrimonrix
Fotogalerie:
