Loretánské náměstí
Podle legendy přes dnešní Loretánské náměstí v Praze prchala z Hradu kněžna Drahomíra po zavraždění jejího syna Václava. Když míjela rotundu sv. Matouše (základy dnes tvoří terasu pod sochou Edvarda Beneše), nepoddajná pohanka Drahomíra začala spílat modlícímu se vozkovi a proklínala všechny křesťany. Za trest se prý otevřela země a kněžna s kočárem a koňmi zmizela v bezedné propasti.
Nad puklinou pak byla dřevěná ohrada, později nad vyústěním strže vztyčili kamenný pilíř – tzv. Drahomířin sloup. Roku 1788, v rámci osvícenského tažení proti „tmářským pověrám a mystice“, prý byl povalen a rozbit. Renesanční palác s podloubím, před nímž pilíř kdysi stával, nese dodnes název U Drahomířina sloupu.
Cesta, klesající od základů kostelíka mezi Černínským palácem a Loretou ke kapucínskému klášteru je stále zřetelně zahloubena do úvozu. Býval tu hluboký terénní zlom, snad strž potůčku stékajícího od Strahova. Po levé straně rokle stávala rotunda sv. Matouše, obklopená hřbitovem, od ní rozblácená cesta pokračovala k nedaleké vesničce Pohořelci. Loreta, františkánský klášter a okolní paláce tu vyrostly až mnohem později, v době renesance a baroka; v raném středověku bychom tu viděli jen zjizvenou náhorní planinu s trním a dubovými hájky. Později zde prý bývalo „vznešené popraviště“, na němž kat stínal mečem osoby šlechtického stavu.
Ani rodilí Pražáci netuší, že v úkrytu za rozrostlým tisem se ve zdi terasy skrývá zazděna sbírka pradávných náhrobních kamenů - a dokonce největší menhir na území Prahy! Byly nalezeny při archeologickém průzkumu v roce 1934 při terénní úpravě Loretánského náměstí. Výrazně se odlišují od opukové zdi svojí tmavou barvou a divokou nepravidelností. Má jít o zlomky náhrobních stél z 10. a 11. století, nebo možná nějakého staršího megalitického objektu. Jako materiál byl použit železitý pískovec z nedalekého Petřína. Největší ze stél, skutečný menhir, je skoro dvoumetrový podlouhlý kámen, který byl na horní straně patrně záměrně přitesán do hrotu. Svým tvarem i načervenalým materiálem připomíná legendárního Zkamenělého pastýře od Klobuk. Možná právě on je zbytkem Drahomířina sloupu…
Uprostřed pohřebiště, ze kterého stély pocházejí, odhalili archeologové pravoúhlý objekt, lemovaný na hranu postavenými kamennými deskami a prkennou výdřevou. Dno bylo vydlážděno opukovými kameny, na nichž byly stopy vysokého žáru, některé byly dokonce sežehnuty do ruda. Silná vrstva uhlíků svědčila o tom, že tu kdysi plály obrovské hranice. Někteří objekt považuji za starověkou železárnu, jiní za ohnivou svatyni - centrum posvátného okrsku. Pak i místní název Pohořelec dostává nečekané významy. Nedaleko se našla také ohořelá kostra ženy, v hrobě skrčená, s rukama svázanýma za zády, s nohama zatíženýma kameny, a s kostřičkou batolete na hrudi. Jaký příběh skrývá? To už se dnes nedovíme... (Podle Otomara Dvořáka)
