Modrava a český úděl
Kdo se vydá z Modravy proti proudu Roklanského potoku po modré, ocitne se brzy v trochu jiném světě.
Toto údolí nemá obdobu v žádné přístupné části Šumavy. Je široké a široké a písčité je i koryto toku, který je už vlastně řekou. Svět je tu rozlehlý, jakoby konce nebylo. Na Aljašce jsem nebyl, ale jsem přesvědčen, že to tam vypadá právě tak. Po více než pěti kilometrech chůze je místo, kde stávala Javoří Pila. Ještě před ní, asi dvěstě metrů zpět, je v louce několik kamenů střední velkosti. Jsou nenápadné a snadno je mineme. Když ale celé místo pozorně prohlédneme, vidíme, že odtud nepocházejí a že by mohly tvořit půlkruh. Některé jsou i na druhé straně cesty. Všechny tyto kameny mají energii megalitů a jsou tedy pravděpodobně zbytkem kromlechu. Jeho střed leží několik metrů nad silničkou, jeho funkce je však již porušena...
Druhý potok, ze kterého vzniká Vydra, je Modravský. Protéká údolím od Březníku k Modravě dlouhým osm kilometrů. Asi v jeho polovině je megalit, který zatím po dobu opětovného otevření turistické cesty odolával lidské pozornosti. Jdeme-li od Modravy, je asi po řečených čtyřech kilometrech most přes potok, po kterém přejdeme na pravý břeh. Asi sto metrů za ním je vpravo mezi cestou a potokem velký kámen lichoběžníkového tvaru. Je nepochybně postaven lidskou rukou a ať už to bylo cokoliv, chová se jako klasický menhir a tedy jím je. Má příslušnou energii, avšak větší než jiné menhiry. Je tomu tak proto, že není zapuštěn do země, ale do dna potoku a tedy nahrazuje zemskou energii silou vodního proudu...
Možná tu je i něco mnohem významnějšího, co ovlivnilo a ještě může ovlivnit vývoj Čech a především Čechů. Nevím, zda jste četli knihu Ivo Wiesnera Poutníci do země andělů. Já jsem v ní našel Roerichovu zprávu o zázračném kameni z vesmíru včetně navazujícících autorových informací o jeho souvislosti se Šumavou. Pokud by takové legendy měly reálný základ, ocitly by se tyto hory ve zcela jiném světle a proroctví o vyvoleném národu, který sídlí v Čechách, by mohla být podepřena....
Kdysi přivezli mimozemšťané z Orionu či Siria na Zem kámen "čintámaní", mající schopnost působit na lidské vědomí ve velkém okruhu, je-li aktivován určitou energií. Vlastně to byly kameny čtyři: jeden byl původně uložen v Atlantidě, druhý v Tibetu, třetí v Kašmíru a poslední ve Střední Evropě. První tři byly během věků i posledních desetiletí přemístěny, čtvrtý v podstatě ne. Snad by tu mohla být souvislost s liturgickou legendou vyprávěnou i Kelty, podle které byl podobný kámen (jménem Gar-Rayeta) s božskými paprsky ukryt v podzemním chrámu ve střední Gabretě-Šumavě. Byl ukraden, opět získán a převezen na místo, které Wiesner identifikuje jako Vyšehrad. Dále dovozuje, že chrám byl v okolí Javoru...
Po upřesnění nezbylo, než se pokusit o potvrzení v terénu postupnými kroky. Nyní, když mám tyto peripetie za sebou, musím připustit možnost, že podzemní chrám se dosud nachází v okolí Modravy, nebo spíše v lesích mezi Modravou a Knížecími Pláněmi v hloubce desítek metrů se zasypanými vchody. Omlouvám se za tak obecné určení, ale jedna z informací praví, že čas jeho otevření ještě nanastal. Domnívám se dále, že kámen čintámaní není v současné době ani na Vyšehradě.
Pokud je tam vložena energie pro naši budoucnost, je jiného druhu. Kámen byl opět rozdělen; část byla patrně použita do ztracené královské koruny Přemyslovců, část je ukryta kdesi ve středních Čechách. Snad až se tyto části opět spojí, dojde k předpovídanému duchovnímu rozvoji národa..."
(úryvek z knížky Pavla Kozáka "Tajemná místa Pošumaví", vydalo nakladatelství MH v roce 2000) Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., 12.3.2001
Fotogalerie: 
